Hvězdno.
By Adolf Heyduk
Hvězdičky svítí s vysoka,
všude je samá zář,
v té jedné, zlaté dítě mé,
vidím tvou něžnou tvář.
V té jedné zlaté, daleké,
vidím tvých očí lesk,
a v hloub mých ňader proudí se
přívalný vzdech a stesk.
Je mně tak smutno pojednou.
slzami zrak mi zhas’,
rád bych tě viděl, dítě mé,
rád bych tě zlíbal zas.
Toužíš-li po mně v nebesích,
já zde tě míti ždám,
a bude-li Bůh mně milostiv,
v ráji tě zulíbám!