Hvězdno.

By Adolf Heyduk

Hvězdičky svítí s vysoka,

všude je samá zář,

v té jedné, zlaté dítě mé,

vidím tvou něžnou tvář.

V té jedné zlaté, daleké,

vidím tvých očí lesk,

a v hloub mých ňader proudí se

přívalný vzdech a stesk.

Je mně tak smutno pojednou.

slzami zrak mi zhas’,

rád bych tě viděl, dítě mé,

rád bych tě zlíbal zas.

Toužíš-li po mně v nebesích,

já zde tě míti ždám,

a bude-li Bůh mně milostiv,

v ráji tě zulíbám!