Hvězdo, hvězdo, tys mne zradila.

Hvězdo, hvězdo, tys mne zradila!

denně čítal v tvém jsem lesku,

slova lásky, touhy, stesku,

kteráž od milé’s mi nosila – – –

teď však hvězdo – jsi mne zradila.

Vánku, vánku, tys mi nevěrným!

Vždy jsi z kopidlenských strání

zvěsty milky ve svém vání,

nosíval mi časem večerným – – –

teď však vánku – jsi mi nevěrným.

Luno, luno, jak jsi nestálá!

místo lásky ve tvé tváři

teď jen chladnosť na mne září;

což i milka v lásce ustála? – – –

proto’s luno chladná nestálá?