HVĚZDO JITŘNÍ.

Když plavcům v nočních temnotách

na moři hrozí ztroskotání,

tu nemohou se dočkati,

až ukáže se hvězda ranní.

A matička když probdí noc

u nemocných svých dětí,

tu hvězdu jitřní uvítá

a ptáci počnou pěti.

A radostnější svitne den

a lékař přijde chorým,

a přijde pomoc, útěcha

s tím prvním svitem skorým.

Ó hvězdo naše, Maria,

Ty krásná hvězdo jitřní,

Tys na ten svět se zrodila

zahojit boly vnitřní.

Ty slunce naše věstilas,

Ježíše, spásu naši,

ty slunce víry rozžíháš,

když noc a peklo straší.

K Tobě své zraky zvedáme

nad mraky světa stmělé,

nad Tebe v světě nemáme

lepšího těšitele.

Po Tobě srdce člověka

v tom lese žití teskní,

ó přijmi vlídně z ruky mé

jahůdky, hvězdy lesní.

Když na ten kvítek pohlédnu,

vždy na tě myslím, Matko:

Ten květ je hvězdou jako Ty,

a ovoce tak sladko!