HVĚZDY SVATOJANSKÉ

V šeříků vůni, májovým dechem,

vrací se svátek tvůj, Jene.

Mnohá tvá socha již porostla mechem,

lampy jsou nerozsvícené. –

Ale jenž hvězd má million v moci,

zas ti je rozžne kol tváří –

jsou někdy dole tak beztřpytné noci,

ačkoli horem vše září.

Jsou někdy – – Tys už prošel též jimi –

hnilobou hrobu i tmami –

Milý náš svatý, osudy svými

musíš se spodobit s námi.

Zdá se, že div, jenž ve tmavém hrobě

uzrával v dlouhém tak čase,

podruhé Kristus uchystá Tobě.

Bude nám symbolem zase?

V šeříků vůni, ve zlatém kvítí,

patero hvězd tvých zas svitne;

zda i v nás nový život se vznítí,

srdce zda pod troudem chytne?