HVĚZDY

Sladká čekající! Tmy hovor ztlumený slyší;

daleko k vinicím, kde hrozny nedočkavě zrají,

roznáší vítr slova lichotná, a jemné stisky rukou

jsou znamení ano! a vzněcují krev v srdci.

Tu náhle světla tajemná mne pozdraví,

hluboko, hluboko žhnoucí ve Tvých očích,

kam toužil jsem jako lovec perel vnořit se

a šperky hvězd vynésti z azuru zřítelnic.

Hle Kassiopeia! Jak líbají hvězdy se vzájemně

něhou, dalekou země, nám neznámou,

a sladčí snad polibků nachových úst.

Jak ženky v rusalném témdni tančí Labuť,

– jméno sladké, jako vše, co je tiché a zamlklé –

ponurý Sirius, milencům zvěstující žal,

Orion, svítivý a zlatý, saturnských básníků milá hvězda,

nám však nejmilejší zelená, milovaná Venuše,

neb v jejím znamení jsme se narodili.