Hvězdy.

Večer byl tichý jako sen,

na nebi bděly hvězdy jen,

plály v tom bájném safiru,

v ohromném, dálném vesmíru.

Velebně bral se zlatý vůz

odvěkou cestou, – sirius

jiskřil jak čarný drahokam.

Celé to nebe zářný klam.

Kratičká cesta ze zlata –

ale kdy jitro přichvátá,

pohasne snivý hvězdný svět,

jako když sprchne stromů květ.

Hvězdy – to lidských tužeb svit.

Všecky, ach všecky chtějí žít!

Zářivé vzejdou v duši tvou –

teskně – jak hvězdy jitrem mrou.