HVĚZDY.

ZÁŘNÉ hvězdy na nebi,

plné tiché veleby,

k tmavomodrým výšinám

co mne, hvězdy, táhne k vám?

Na poušti i na moři

poutník s vámi hovoří,

vězeň, zbuzen luzným snem,

pohlédne k vám s úsměvem.

Na dobro i zločiny

s nebes tmavé hlubiny

váš se line jas a třpyt

v naše boje i v náš klid.

Na kolébky, každý hrob

svítily jste od pradob,

přes poslední hrob i žal

vy budete svítit dál.

Němé, velké, bez rmuti

na nebeském klenutí

samy jste, jak člověk sám; –

a přec nás to táhne k vám.