HVĚZDY

Kde vzala se, tam vzala se,

již hvězda na nebi svítí,

a za ní ty druhé hrnouce

se jako ty ovečky na louce,

se tlačí, třesou a řítí.

Ó, když jsem se k nim tak dívával

na sadě přes křovisko,

ó, v dalekých, přešlých letech těch,

ó, v dalekých, přešlých letech těch,

mně zdály se vždy tak blízko.

A potom jsem stoupal životem

na příkré, vysoké skály,

však čím jsem šel dál a čím šel výš,

tím větší jsem v duši nes’ bol a tíž

a ve větší viděl je dáli.

Teď nohy mám cestou krvavé

a sny mé mi uprchly jinam,

a ještě přec, zdraný a zlomený,

a ještě přec, zdraný a zlomený,

svá po nich ramena vzpínám.