Hvězdy

Jak vy, ó hvězdy, tichý, usmířen

kéž žitím jdu:

sen žít jak život, život jako sen,

tmou do světla jít, světlem v tmu;

zákonů věčných býti poslušen

a umřít včas, ne pozdě a ne záhy,

a po smrti být malým atomem,

malinkým práškem vaší Mléčné dráhy.

Jiskérku, hvězdy, vložte do duše,

v tu malověrnou duši člověkovu,

ať umře, mír váš aspoň vytuše,

než zrodí se kdes mezi vámi znovu!