Hvozd.

Jak je to? Věru, nevím dosud;

přátele, touhy, krásné ženy,

vše vzdálil, zhltl lačný Osud,

jen šerý hvozd zbyl beze změny.

Za zpěvu ptactva starou stezkou

zamlkle kráčím, mezi kmeny,

k hřbitovu, kde pod černou deskou

sny Marie mé uloženy.

Juž zašlé doby zapomněny,

vše zhltl krutý, lačný Osud,

přátele, touhy, krásné ženy,

jen šerý hvozd, ten stojí dosud.