HYACINTY. (3.)

Nebyly to růže sadů,

S nimiž zkvětlo jaro mé:

Vzniknuloť mi, kdy vzplanuly

K vřelé lásce tváře tvé!

Aniž dny mé vyjasnilo

Ono slunce vysoké;

Všecko světlo poskytly mi

Zraky tvoje hluboké.

Že však růže zvadnuly tvé,

Již mi jara nezbývá;

A že oči tvé jsou mrtvé,

Věčná noc mne ochvívá!