Hymna českých nakladatelů.

Všech ctností skromnosť královnou.

Kéž k naší radě proto lnou

ti, svědomí jichž tíží vina,

a znát se učí Hospodina!

Ó vizte básníka, jenž verše nehynoucí

hvězd napsal hořícími světy,

jenž duhou vítězně se k nebi pnoucí

oslavil nadšení božského vzněty,

jenž harmonií věčným souladem

vtisk’ dílu svému krásy diadém,

že nejplnějším rýmem zvoní!

On duchem svým přírody stvořil knihu.

Hle! co tu poesie, když se slunce skloní

v soumraku k horám, z jejichž hlavy krev se roní,

co poesie v každém luny mihu,

jež s mraky laškuje a v síť je chytá třpytu –

co poesie roste nočním po blankytu!

Hle! večernice hymnou vítězství je –

tak hrdým okem na svět kolem zírá,

ba každá hvězda, jež se v mraku kryje,

ba každá vlasatice, nekonečnosť čirá

jest velkou myšlénkou, je skvostem poesie...

Ó vizte básníka, v jehožto velké dílo

se tolik krás a mohutností skrylo,

že nevyčte jich lidstvo, byť i věčnosť žilo!

Svět nepozná juž slávy větší záře!

A žádal kdy ten autor honoráře? –

Všech ctností skromnosť královnou.

Kéž k naší radě proto lnou

ti, svědomí jichž tíží vina,

a znát se učí Hospodina!..