HYMNA DIONÝSOVI.

Můj bože, tančit! Tančit život celý,

v náručí horkém, věčně rozechvělý,

s opilou hlavou, zraky přivřenými, –

tak kolébat se v tanci život celý...

Oh Dionýse! Bože Opojení!

Ať každý kročej náš se v pohyb tance změní,

ať každá myšlenka jak výkřik Archimedův

nás znovu unese vždy v tance vytržení...

Ať více nežijem – to učiň, Dionýse,

náš život proměň v samé opojení!

Jak láhev vína zlatě perlícího

ať naše hlava září myšlenkami –

až s šíjí zvrácenou a zraky přivřenými

se celá poblázní do vytržení svého...

Jen hudbu slyšet, stále slyšet hudbu,

svůj tanec vystupňovat extaticky,

přes tíhy myšlenky i hmoty země sudbu

žít v bengálu, žít pro vždy víc než lidsky!

Oh Dionýse, Bože Opojení,

hoď na nás růže nebo vavříny,

jen ať se život náš u samou slavnost změní,

v jediné, nekonečné, nekonečné snění,

v závratný tanec, věčný, jediný...

Ať s vlasem vlajícím a s vyvrácenou šíjí

se kolébáme zpiti snem i ženou,

u nekonečné tance melodii

s hlavou jak zlaté víno rozperlenou –

nadzemskou hudbou stále více štváni

do závratného tance bez přestání...