Hymna horníků.

Hluboko pod zemí

pracujem v potu,

kladivy bušíme

a cítit nesmíme

okolní slotu;

ze všech stran číhají,

do pasti svírají

vražedné plyny:

hrozí, že oněmí

pariů syny.

Hluboko pod zemí

ryjeme štoly,

a v skalní útroby,

často svoje hroby,

žalujem boly;

páž zdvíhá se, sklání

a v chmurném zoufání

skaliny drtí:

nechť ty nás oněmí

rychlejší smrtí.

Hluboko pod zemí,

bez slunce, vzduchu,

čerpáme poklady

a hyneme hlady

na těle, duchu.

Ve světě šírém

kolotá vírem

plod práce naší:

v nás radost oněmí

dříve, než raší.

Hluboko pod zemí

slyšíme vzdechy,

svých dítek volání

svých žen umírání

bez lásky těchy.

Den jak den vidíme,

den jak den cítíme,

že v blízké době,

trud náš, ach, oněmí

v předčasném hrobě.

Hluboko pod zemí

Bída se třese,

v paláců orgie

perutí svou bije –

výstrahu nese.

Podzemní dunění,

podzemní víření

zrodí se v činy:

trapiče oněmí

za jejich viny!