Hymna Kráse.

A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou.

Jdu za Tebou, za Tebou,

v své extatické touze,

s čelem rozžhaveným,

s rukama rozpjatýma

po bělostných cípech Tvého vlajícího pláště,

s očima upřenýma v temno,

kde mizíš, kam unikáš,

fantóme světlý,

fantóme nádherný nejsvětější Krásy!

Jdu za Tebou...

A půjdu.

Celý svůj život,

po skalách a propastech,

v oblačných výších ledovců,

v špinavých bahnech velkoměst

a v bouřných pustinách neznámých moří...

Vím. Budeš unikat. Prchat mi budeš.

Ale já půjdu.

Za Tebou půjdu,

za Tebou poletím v prázdnotu kosmu,

za Tebou poletím od hvězdy k hvězdě,

na rtech tu hromovou píseň své vášnivé lásky k Tobě!

A já Tě dostihnu,

k sobě Tě strhnu

a polibek žhavý rtů hříšných a smrtelných

já vtisknu v čela Tvého bělost nesmrtelnou!

A přece-li ochabne síla mých paží

a já budu padat,

s pláčem a zoufáním řítit se do hlubin,

Tvé zázračně bílé nohy

obejmu v křečích,

a s mrtvolou bledou

a zkrvácenou

milence šíleného

ty poletíš dále v prázdnotu kosmu...

A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou. –