HYMNA OSVOBODITELSKÁ.

Dost panáků už jsme si nastavěli,

hle, je to jako v zemi pomníků;

jak čiré „Campo Santo“ je kraj celý,

jež volá: „Krok svůj zastav, poutníku!“

Dech hnití jak by všudy vanul tady,

jak práchnivěl by život, hnát a kost;

ni tuchy na bujarý život mladý,

bez budoucnosti, pouhá minulost!

Tak nahlodal nás byzantismus zrádný,

bez samostatnosti tu co je duch;

vše je tu hotovo, vzruch činů žádný,

a stane-li se co – tož, jak dá Bůh!

Vztek srdcem burácí, třást chtěl bych spáči:

Sen setřeste už, doba sluh je pryč;

zem tvá je, lide, kudy noha kráčí,

víc sebevědomí, svou hlavu vztyč!

Ne jeden Osvoboditel tvůj, věz to,

těch, kdo dal život v sázku, bylo víc;

v tvář smrti jižto pohrdání gesto

učinit znali v stínu šibenic!

Proč, lide, chceš se jenom plazit stále,

jed loyálnosti střebe síly tvé;

svou svobodu zříš v synů ideále,

jenž vzpruhou být má, k činnosti tě zve!

Dost model už, kde bigotní bys kadil

a odříkával denně chvalořeč;

je čas, bys pluh svůj do líchy už vsadil,

táh’ brázdu, třeba-li, též tasil meč!

Své Vlasti práva hájil, řeč i půdu,

ne stále ukrajoval z bochníku,

bys odkazoval dětem svým pak v studu

jho nové v službách cizopasníků!

Pryč s panáky! Chce naše doba muže,

ať naše Vlast je celá pevný Hrad

a každý Osvoboditelem může

své Vlasti z nás se hrdě nazývat!