Hymna Persefoně. (I.)

Tě zasnoubenou stínům proti vůli,

urvanou květům Vesny zářivé

zřím, držíš jabka granátného půli

a smutna stojíš v dumě tušivé,

neb stromů šum a melodie ptáka

tě k zemi, k báji žití nazpět láká,

ty chvíš se v myšlénce té blaživé.