Hymna Persefoně. (IV.)

I zvedáš zvolna hlavu sny tak těžkou

výš s ňader nevlídného vladaře,

jsi děckem zas, necítíš se být kněžkou

u strašného Park černých oltáře.

Ne Lethy mok, chceš zlaté světlo píti,

jak ve snu slyšíš z daleka jen výti

do hudby dum svých pekel ohaře.