Hymna Persefoně. (VI.)

I zachvíš se, víc nepoznáváš sebe,

tak příšerně je bledá tvoje líc;

stín černý tvojich skrání mramor střebe

a krví ztemněn jest lesk zřítelnic:

víc nejsi smavé dítě dovádivé,

jsi žena poznavší bol, cítíš, lživé

jak sliby tvojich snů jsou víc a víc.