Hymna Persefoně. (XIII.)

Ať matka mezi bezlistými stromy,

ať v zpěvu ženců, v plodech jeseně

lká jako Nioba a ruce lomí

a marně volá tebe zděšeně,

víc neslyšíš, na ňadrech ležíš chotě,

juž světa vidiny jsou mrtvy pro tě,

před zrakem tvým jdou mdle a zmateně.