Hymna Persefoně. (XIV.)

Stín v stínech, bez vědomí trváš sama,

čím tobě lidských trudů směšná tíž?

Čím naše štěstí, které vždycky klamá,

čím illusí ta vrchovatá číš,

čím lásky ples, čím dětská radost z práce?

Tvým bohem jediná je Resignace,

jak moucha jatá v jantar ty v ní spíš.