Hymna Persefoně. (XVI.)

Ať matka Krása, jak chce, volá, láká,

on více neuvěří sladkým snům,

jas nesvolá tam, kde se věčně smráká,

mráz v kalich kde pad’ vesny poupatům.

Jen mlčky jak ty v heroické chvíli

tvůj hořký pohár odříkání chýlí

hrd, nezdolán a pevně ku svým rtům.