HYMNA ROZKOŠI.

Plameny smyslné zvu k hodům pod svůj krov,

ať planou živelným a prudkým rozpětím!

Na žití otázky posměšně odvětím

v ovzduší sladkém blízkých katastrof.

Svých vášní lačností se inspirovat dám,

splynutím s chtivostí běh času urychlím,

na cestu Smrti karakterům zlým

do dravých žití vln svůj malý pustím prám.

V požáru roztavím ledovou chmuru dne,

květ smutku chorobný úpalem vyrudne,

v něm krátce zmocněné své touhy vyjasním!

Ze samot na poušti jdu k tvému pobřeží,

Rozkoši života, ať léčí, osvěží!

Stesk srdce vyprchá – vždyť ty jsi byla s ním!