HYMNA ŽIVOTU.

Od pravěku do věčnosti

přes hranice prostoru

rozpíná se tvoje říše,

do nejzazších obzorů,

všude vidím zlatem pláti

žerdi tvojich praporů!

Vidmo tvoje nekonečné

spíná vesmír v objetí,

nových tvarů věčný tvůrče,

dřímáš v růže poupěti,

v zlatém písku hvězdných plání

dech tvůj slyším šuměti!

Reflektorem jedním, velkým

tys všech duší zářícím,

v kterém tříští jsme jen pouhou,

prachem v ohni hořícím,

my jsme hmotou, ty však duchem

mystickým a tvořícím!

V astrální té pláni širé

vše, co žilo, žije dál,

byť nad hroby pokolení

píseň věků vichr vál,

nezanikla Atlantida,

ni jediný ideál!

Já jen sbírám drobné zlomky,

kapky z prsu života,

jenom pěnu, která stříká

z propasti, v níž klokotá

věčným varem Satanovo

království i Golgotha!