Hymnus Neronův.

Svět směšný je, je nepatrný Řím,

je malicherné dnešní umění,

z něj nuda stříká jedem otravným

a v shnilý chaos všecko promění.

A slavné verše starých poetů,

to plameny jsou, které nepálí, –

vždyť prázdný Pindar, Homér bez vzletu

jen hnusně do umění štěkali!

Eh! U Herkula! Všecko zašlé jest,

víc krve třeba, více orgií,

vše jedním rázem s všehomíra smést,

až smilstvem, vraždou smysly opiji!

Lvy z klecí! Pariů ať pojde dav!

Rudého hoďte v střechy kohouta!

Ať zkáza jak mor letí do dálav

a moře krve v hrůze rozpoutá!

Ať zhyne všecko! Stvořím nový svět,

až v kouři zajde změt ta prokletá,

a hymnus budu nekonečný pět,

já bohů bůh a slavný poeta!