HYMNUS PANNĚ MARII

Jak iniciála ve svazku starých legend,

Již vysnil smutný mnich v životě zapadlém,

By v barev nádheru vdech’ celou marnou mladost,

Tak jste se zjevila, ó Paní má, mně náhle.

Jak vonné zvlnění, jež záhony jde růží,

Jste přišla ztajeně a s touhou, která váhá.

S úsměvem soucitu jste přišla v žalář vězně,

Jak sen, jenž chrámem jde v modlitbu proměněn.

Vy z věku zázraků jste přišla v zlatém jase

A z ulic zčernalých a úzkých Středověku.

Se stupňů chrámových jste milostivě sešla

K zástupu v modlitbách, jejž úzkost sevřela.

K zástupu, který lem chce zlíbat vašich šatů,

Co zdáli Budoucna Smrt na zvon Času bije,

A stenot smrtelný v komnatách stíny děsí,

A šachty hřbitovů se plní v soumraku.

Smím zpívat hymnus vám, ó Paní, v ruchu davu,

V hlučení boulevardů, vám, jež jste Nejkrásnější,

A jejíž úsměv teď v mých pochybnostech září,

Jak modrý lampy svit v tmách předsíně se chvěje?

Smím zpívat hymnus vám, já, unavený poutník,

Jenž nohy zkrvácel po marných cestách hříchu,

By klesl posléze na stupních vaší slávy

A blažen umíral, ó Paní, v stínu vašem?

Smím zpívat hymnus vám, ó Lásko Svrchovaná,

Jež ke mně přišla jste, jak touha, která váhá,

Jak úsměv soucitu, jenž padne v žalář vězně,

Jak sen, jenž chrámem jde v modlitbu proměněn?