HYMNUS UŠLÁPNUTÝCH.

Jsme rození zeměplazi.

Buď slepýši jsme, buď zmije...

My vcházíme ve svět nazí,

ni křest nás neomyje.

Ač doutnáme plazů nevěrou,

bez bohů a proroků,

z nás všech si mocní vyberou

svá stáda otroků.

My pouzí jsme zeměplazi.

A jdem až k hrobu nazí...

Chuť k životu, ta však mučí.

Dnem každým víc slibováno.

Proč přesycení nás učí:

Chtějte a bude vám dáno?

Chce slepýš. Slepýš však bojí se,

jej možno ušlápnouti.

Před podpatkem když tak skrčí se,

jed nemůže vystříknouti.

A rána bez jedu nebolí...

Svět ví: kdos jen o pomstě blábolí...

Ač bezbožní, modleme se;

když zeměplaz, tož zmije.

Ta ušlápnuta přec hne se

a jedem hořkost smyje:

Za okované podpatky,

za mzdu tu nuzáckou,

za výmysly, sliby, pohádky,

mstou mřete tuláckou.

Jed rozloží a zmrví

svát starý zvětralou krví...