HYMNUS

Tvé tělo průhledné jest jako opál bílý,

jak váza mléčná uložená v snách,

ve které bozi světlo rozsvítili –

Tvou Duši, aby plála v samotách.

A fial nádheru Tvé oči vpily,

Tvé vlasy pokryl slunce zlatý prach,

v Tvých ňader poupatech krev blahem šílí

jak žhavý nektar v drahých amforách.

Po lukách Snění Tvoje bytost kráčí

a v dumách v záhony jich usedá,

co měsíc ramena Tvá stříbrem smáčí.

A z Tvojí řízy voní rezeda

a květy Severu, v jichž vlnách ztrácí

se věčná píseň mojich adorací.