Hynutí.

Vše – my také – bez ustání

hyne, mizí, klesá,

jak když kámen vrhneš maní

do kotliny plesa.

Náhlý příval bublin z dola

z důli v povrch víří,

a vzrušená vody kola

níží se a šíří.

Bubliny, jež vůkol stály,

hynou očividno,

a zas všecko v šíř i v dáli

mrtvo je a klidno.