I. 26. října 1912.

Už pět, šest nocí as

sen míjí víčka tvá,

– to přivírání očí tvých mě neomylí! –

Když nespí jeden z nás,

proč musí nespat dva?

Jdi, venku za rohem

mou Smrt uvidíš stát,

– už pět, šest nocí, vím, že stojí tam a čeká –

jdi, pošli mi ji sem

a ty jdi chvíli spát!