I. Alexandr Veliký.

Daria když stíhal z města k městu,

v poušti na bezvodnou došel cestu

Alexandr. Vedrem vzduch se třese.

Aj, tu jezdec v přílbě vodu nese,

samého jej hrozný úpal trýzní. –

„Tu je voda, nechať vůdce pije!“

Alexandr na písek ji lije,

řka: „Rtu nezvlažím, když vojsko žízní!“