I. AUGIÁŠŮV CHLÉV. (III.)

Kde bouřlivo, veselo, ruch a šum,

tam žhavé se železo kuje...

Tam nikdo, jak zvykem melancholikům

před krámem svým nepokuřuje.

A nikdo na subvence nečeká,

by odvahu měl co začít,

tam Snáře se nikdo neleká,

jenž nezdar by mohl značit.

Kde s odvahou v život se vychází

a poctivost za cíl ručí,...

tam otcům jsou světlejší odkazy,

tam synové dědit se učí...

Ne, že tam snad není chudoby

a peleší bídy a skrejší.

Přec zoufalá není bída tak,

že stát je kulturnější.

Tak beznadějná ni trvalá,

by člověk šel vykrváceti...

Dnes v údolí spadne Stymfalský pták,

však zítra zas poodletí...

Kdes veselá bída, kdes veselé bídy,

smích kultur stoletých...

Já amsterodamské zřel smát se židy:

to volných byl občanů smích...

A bouřlivo u moře, rušno a vzduch,

tam v peněžních baronů divy.

Ač v Bruselu nouze ti křičí v sluch,

přec lehce tak do ulic civí...,

i nad promenoiry v Antwepách,

kde zbožím ční přecpané lodi,

i na Place Vertu, kde hudba zní

a nevěstky s lodníky chodí...

Jen u nás tam více smutno je,

tam Stymfalští hnízdí ptáci...

Chlév Augiášův tam přetéká...

A resignace se vrací...