I. AUGIÁŠŮV CHLÉV. (IV.)

Chlév Augiášův, mně zdálo se

tam z každé vesnice volá,

před kostelem plná je hospoda

a poloprázdná škola.

Jen byrokratický materiál

v těch vesničkách drobných se rodí,

pak nedostudovaných studentů pár,

již v Praze po žebrotě chodí.

Ten sentimentální pobuda

na matku vzpomíná hodnou.

Ten byrokrat s hvězdami zlatými

německy překřtí ves rodnou.

Ti, kteří v té vesnici zůstali,

ti u panstev nádenničí,

neb v továrnách černých a čmoudících,

jež do kraje komíny týčí...

Má cizák jmění tak obrovské

a umí je množit, jím vlásti.

My bez odvahy a bídní jsme

a hladoví ve vlastní vlasti.

Nám heslo se v ústech obrací

o průmyslu, bankovnictví...

Však máme jen usedlé domácí

a za pecí bohabojnictví...

Snad někteří k polím by přirostli,

jichž domky se rozsedly strání...

Jen kdyby dráb před sklizní nepřišel

a nenastavil svých dlaní...

Jsou hříšky okresních starostů, –

že hejtman své zamhouřil oči...

Jsou hříšky okresních hejtmanů. –

Hřích – druhý hřích sotva zočí...

A žádá-li občan reformy,

neb uražen, tlumí-li vzlyky,

svou zpoličkovanou vystaví tvář

v lokálce „Politiky“.

Jsme chudí, jak myši kostelní

a svlečení, ctíme své žaly:

nám království dekorací je

a prázdným titulem králi.

A zbude-li cosi po mrtvolách,

to shrábnou již velebníci,

i hrabiví ptáci pohřební

a ubozí kostelníci...