I. AUGIÁŠŮV CHLÉV. (VI.)

Že pozdě se narodil Herákles,

stal pouhým se pohunkem z chléva.

Už v Argolis jiný panoval král,

on otročit musil, syn Zeva.

Spal na lví kůži a hydry bil,

děv padesát oplodnil nocí.

Pak Stymfalské ptáky vyhubil:

tak česť dělal božskému otci...

Však nikam to nepřived jako my,

že, zdá se mi, otročil tuze,

že bravurní kousky jen prováděl,

jen aby se zavděčil luze...

My k otroctví měli vždycky sklon,

leč vlastní chlév nečistili.

My tu a tam houkli na poplašný zvon,

a Evropu vybouřili...

My husitskou morálkou vzkypěli,

ba zdáli se předbojníky...

pak pobili jsme se u Lipan...

a stali se katolíky.

Ba revolučníci bídně tak,

tak bídně své končí stáří...

Zří k Římu jich pokrytecký zrak,

však čertům se dobře daří...

Kdys vyházeli jsme konšely,

své místodržící i krále...

Teď k Římu lnem’, báby svíčkové...

A zase nemůžem dále...