I. AUGIÁŠŮV CHLÉV. (VII.)

Vlak divoce letí... a jediný

mne pocit při návratu mučí:

že blízko je veliký, zpustlý chlév,

kde do všech koutů to bučí...

Že na blízku veliký Kocourkov

zlých snaživců, povalečů,

klepařské hnízdo paní a vdov

a lokální slávy žreců...

Ti jedni přátelí se s Francií

a druzí jsou Rusofili,

ti od Černé Hory cos čekají, –

snad po řádech zatoužili?...

Ti jedni chtějí zachovat stát,

i missie, kongregace,

ti druzí ho chtějí rozbourat,

bez obětí a práce.

Jen advokáti dál vedou při

a hledí nám zachovat krále.

Ač celé už království prohráli,

svůj honorář berou stále.

Ba málo kdo poctivě pracuje

tou drobnou a mučivou prací,

že všecko, co krásné a velké je

ve větších frasích se ztrácí...

A zněmčuje šlechta a zhlupuje kněz

a advokát hrá si s city,

vše byrokratický sežírá rez,

cejch věčných otroků skrytý.

Jak možno výš vzletět? Orlí vzmach

jak chtíti činů a práce?

I talent se kazí... Těší jej

hlupáků gratulace...