I. BALLADA ÚVODNÍ.

Ó Musy – pardón! Bez vzývání

je líp z prostředka začít hned,

než čtenář dá se do zívání,

než praskne vůle dobré led.

Ó srázný nebude můj let!

Jen po rýmech to frašný shon,

vím, próse uvyk’ dnešní svět

i má ballada – feuilleton.

A proto, páni, i vy, paní,

jimž verše číst je posud med,

nad zvonivé to rýmování

svůj skloňte shovívavý hled,

ať krajka zdá se, cetka, tret,

však neurazí dobrý ton

a úsměv zbudí naposled

i má ballada – feuilleton.

Na tam-tam rána z nenadání

a skočí, kdo snil v dumách bled:

Co děje se? – Nic! V usmívání

pár nápadů jsem v rýmy splet’,

jak včela smísil med i jed.

Ó smutný století je sklon,

na zlomenou jsem větev sed’

i má ballada – feuilleton.

Vím jistě, ten, kdo první čet’,

ke druhé sotva sáhne on,

však buď si, vteřinu jsem kvet’

i má ballada – feuilleton.