I. Blaze nám, že v hlučném víru světa

Blaze nám, že v hlučném víru světa

v naší lásce důvěra se vzňala.

Kvítko prahlo v dusném parnu leta,

krůpěj rosy pel mu zachovala.

Blaze nám, že nejsme bez naděje,

bez níž krev se matná v žílách staví.

Zážeh lásky srdce rozehřeje,

neskojen i obětnici stráví! –

Blaze nám, že v hlučném víru světa

v naší lásce důvěra se vzňala.

Přátelé! již po všem bylo veta!

důvěra jen lidstvo zachovala.