I. BOHATÝR MUROMEC.

Oj za horami, za vysokými,

Za těmi lesy, za hustými,

A za lesy hustými Lichvinskými

Vyletoval jasný, mladý sokol

Na rychlých křídlech až pod oblaky,

A za tím za sokolem tři jestřábi,

Tři zbojci-jestřábi jsou se hnali;

Oni sokola obletovali,

Oni k sokolu doletovali,

Ostré zobce mu do těla zatínali,

Až jsou oni sokola k zemi strhli,

A strhnuvše tak do smrti ubili.

Oj za horami, za vysokými,

Za těmi lesy, za hustými,

A za lesy hustými Lichvinskými

Na koni se ubíral dobrý mládec,

On ne kvapem jel, a jen pojížděl

Křížem ruce složiv, hlavu přikloniv,

Jakby po šírém poli hoře rozsíval.

I vzali se odněkud, přiskákali

Tři jezdci, všickni sobaky tatarské;*)

A oni dobrého mládce obskočili,

Ze zad, z boku, ze předu naň doráželi,

Ostré šavle mu do těla zatínali,

Až jsou oni mládence s koně strhli,

A strhnuvše tak do smrti ubili.

Počali Tataré mládce svlíkati

Z oděvu jeho drahého, stříbrného,

Tož ze stříbrného i zlatého,

A jali se v jeho oděv děliti,

Ubitému jinochu se posmívati. –

A z pod lesa, lesa hustého

Vzav se tu odněkud kůň vyjíždí,

On nevyjíždí, on větrem letí,

A na tom na koni bohatýr Muromec,

Muromec ze slavného města Muroma.

Jedva Tatary zahlídnul, tři sobaky,

On z toulu vynímá kalenou střelu,

Střelu pustí s tětivy hedbávné,

Střela ta se zaryla v bílá ňádra,

V bílá ňádra prvního Tatařína.

A Muromec vytasil meč ocelový,

Mečem tím ocelovým rozpůlil

V dvě půle druhého Tatařína.

A třetí Tatařín na kůň vyskočiv

Utíká maní nemaní v šíré pole;

I bylo se Muromci čemu smáti,

I bylo bohatýru takto mluviti:

„Hoj, kdo přede mnou utíká v šíré pole,

Na toho já meče netasívám,

Za tím já střely kalené nepouštívám,

A pouštívám tě, můj koni bujný!“

Tomu hlasu kůň bujný porozuměl:

On prvním skokem – do půl pole,

On druhým skokem – do Tatařína,

A třetím skokem – Tataru přes hlavu;

I valí se, padá Tatařín k syré zemi,

Na kusy lebka jeho roztřepena,

Tož rázným kopytem koně bujného.

A vrátil se Muromec k dobrému mládci,

K mládci tomu dobrému, ubitému;

On vykopal hrob v šírém poli,

Do toho hrobu tělo položil,

Za duši jeho se pomodlil,

A schytav a svázav koně tatarské

On s nimi ujížděl ve svatou Rus.