I. Buď kleta vina, věčně kleta vina,

Buď kleta vina, věčně kleta vina,

jíž jeden hřešil na trest příštích věků!

Buď kleta, kleta! Ďáblu jen je k vděku,

však na hněv spravedlivý Hospodina!

Vše potřísnila jako jedu slina.

Jí slzy lidstva klely, rostly v řeku,

vzdech, nemoc, smrť, – vše bědy na člověku,

sám Bůh jí klnul, lidem z ráje kyna.

Však šťastná vina! Nad Betlémem pro ni

svit hvězdy spasné rozžehl se v nebi

a pokoj lidem hlásá anděl bílý.

Krev za ni láska na Golgotě roní,

jí neleká ni kříž ni trn ni hřeby,

když nad zemi jen svatý smír se schýlí!