I. Byl vonný večer, v podletí jak bývá,

Byl vonný večer, v podletí jak bývá,

tříšť paprsků se třásla na západě,

les tměl se zvolna ve stínech a v chladě...

Slyš, v houštině kdes zpožděný pták zpívá...

A dole ve vsi, jež se v dýmu stmívá,

na střechy hřebenu kde sedí v řadě

dav holubů, v zpěv z lesa v dravé vádě

křik ptáka chraptivý a smutný splývá.

Co něhy znělo v písni lesa tklivé!

Však v křiku ptáka co zas vášně divé!

Já poslouchám a v srdci bolest klíčí:

Zpěv z lesa, to sen lásky, tklivá něha,

však z hlasu ptáka plameny to šlehá –

ryk vášně mé v nich po polibcích křičí!