I. Byla to zima překrásná!

Byla to zima překrásná!

Kolkolem všude božský klid –

ta příroda v kámen spoutána,

zněmělý všechen, všechen lid.

Ach zas je po všem! Pojednou

vejskly si větry, zvlhnul vzduch,

a po kraji dříve tichounkém

šílený víří jarní ruch.

Nevrle hledím oknem ven –

nechte mně led můj, nechte sníh –

vždyť nechápu více, nač ten rej,

k čemu ta vřava, spěch a smích!

Do větrů, dešťů šlehavých

obrací člověk smavou líc,

i vrána té bouři stříkavé

s jasáním křídly bije vstříc!