I. Čekal jsem včera, jako kdys,

Čekal jsem včera, jako kdys,

měsíc kdy nevyšel.

Kráčela loukou květnatou,

a já ji neslyšel!

Radostí tisíc nesla mi –

tak řekla mému Snu.

A moje touhy hořely

po tolik krásných dnů!

Kráčela, bílá, žhavý zrak.

Oh, proč mi prchla zpět!

V svém srdci slyším hořký kvést

věčného stesku květ!