I. Cestou.

Mám rád ty staré topoly,

jež klátí svými vrcholy

a od císařské silnice

zří do šírého údolí!

Mám rád je z jara nejvíce,

když větrů táhlé vánice

jim v dlouhých snětích hlaholí

jak steré divné polnice!

Když na ty sněti se všech stran

se slétá chumel černých vran

a houpá se v nich sem a tam –

co dole prachem sloupovým

vůz těžký s šedým plachtovím

tak zvolna jede – bůh ví, kam...