I. Cid se obraně práva zaslibuje.

„Nehaňte mne, jestli pomstu

podle práva vykonám,

soudcem jste mne jmenovali,

ač se zdám být děcko vám.

Ze všech jste mne vyvolili,

z mužů ze všech zralejších,

abych o skutcích již soudil,

ať již dobrých nebo zlých.

Pověsím-li toho lotra,

nazvete pak drzým mne,

každého tak ocejchují

také činy bezectné.

Chci se mstít co nejpřísněji,

pro žert v boj bych sotva šel,

neb kdo cti jest bojovníkem,

žertů vždy jest nepřítel.

Pomněte, že soud můj přísný

v žertu ať či v přísnosti

bude oštěp, jenž se nehne,

nezlomí v své pevnosti.

Pravda věrnosti je dcerou,

ať v tom žert či přísnost jest,

proti větru, proti proudu

hrdě skráň vždy musí vznést.

Vzpomínám tu slova děda

(jeho duše v nebi již),

slovo to mi často říkal

a to slovo každý slyš!

‚Již i v nejútlejším mládí,

kdo jsi šlechtic, řádem svým

právo konej, práva drž se

nejvíc, když jde o žert, šprým!‘

A dle toho já se řídil,

mním, jsem dobře učinil

ctného děda poslouchaje,

v kterém reka každý ctil.“ –

Takto před svým králem kleče

Rodrigo svůj pohnul ret

vůči svojim obžalobcům

deset nebylo mu let.