I. Dál neplač, nelkej, národe;

Dál neplač, nelkej, národe;

nechť vlaje lidstva prapor svatý;

kdo hlavy naše stínali,

ty na věky zvem lidstva katy.

Neníť to více zákonem,

by svobodu jen žalář rodil,

hlad vrahů syt je obětí,

a ten se v naší krvi brodil.

Teď, bratří, nová přísaha:

buď skutkem mučedníků snaha!

Teď víme, zač se prolít má,

a krev nám budiž dvakrát drahá!

Aj, prasklá vazba práchniví,

s ní padlá modla v rezi, v prachu:

teď novou píseň lidstvo zná,

ji zpívá z duše, beze strachu.

A nechť si hlavy stíná meč,

nechť na kříž oudy rozepiaty:

kdo za co žil, nechť umře též –

a ten teď bude první svatý!