I. DĚJINY

Jsou dějiny tak podlé, že je lidstvo dělá?

Či lidstvo podlé proto, že se z dějin učí?

Jak přeháňky to dubna: chvilinka tu skvělá,

a na to dešť a sníh, a mrazný vítr fučí –

až trapno čísti je. Leč vidět, jak se tvoří,

jak za zločinem zločin vyskakuje živý –

je div, že slunce nad tím lidstvem dosud hoří,

že zem je nese dál jak mezek trpělivý.