I. Deset let.

Celý to život, celý svět:

hle, už se známe deset let!

Jediný zněl nám v srdci hlas

po tento všecken dlouhý čas.

Byl to hlas lásky – její vznět

pojil nás k sobě deset let!

Když jsme es prvně viděli –

znal kdo, co Bůh nám udělí?

Vděčně a rádi zříme zpět

na oněch krásných deset let!

Kolik v nich plálo slunných jar –

každé nám vtisklo šťastný dar!

Každé nám silo v cestu květ

po celých, dlouhých deset let.

V kráse a dobru, v nadšení

létli nám dnové blažení...

Mohli jsme líbat, snít a pět

po celé mládí, deset let!

Jak bude dále – kdož to ví? –

Srdce nám nejlíp odpoví!