I. Dokud dětinství nám ještě srdce krylo,

Dokud dětinství nám ještě srdce krylo,

bývaly ty schůzky naše srdečnější,

bývala ta naše slova upřímnější,

nitro tvé se v žádné trny nehalilo.

Oj dokud se nám o plaché lásce snilo,

byly mi to chvíle ty nejradostnější;

dosud pak zpomínkou mi nejbolestnější,

že to vše jen dětsky-marné snění bylo.

Oj dosud si na tu smutnou myslím dobu,

když jsi odřekla mi první políbení!

Chlapec tehdy ještě tebe nepochopil. –

Přece však tu nelásku tvou slzou zkropil –

jaké proniklo však duši jeho chvění

s láskou tvou když složil dětství svoje k hrobu.