I. Drahá máti!

Slyš, dnes Ti spěchám vyjevit

vše, v nitru mém co ukryto.

Tam krásný sad – dřív poupat pln,

dnes však je každé rozvito.

Co květy jsou? Toť láska má,

jež, máti, plane pro Tebe,

a vůně jich, to prosby jsou,

jež k Bohu sýlám do nebe.

„O slyš mne, Otče, v nebi svém,

matičku dlouho zachovej,

Jí štěstím lásku odměňuj

a požehnání své Jí dej!“