I. Dusné okamžiky. (Robert Hammerling.)

Jsou kdys dusné okamžiky,

kdy je pláň tak něma kolem,

kdy les ani nevydechne,

jakby tísněn žhavým bolem.

Bez zvuku kdy vody plynou,

v oku květin ani hnutí,

kde mi zdá se život všechen

jakby zaklet ve strnutí.

A v to dusno jakby musil

náhle hromu řev zazníti,

nebo v hloubi zem se zachvět,

neb mně hruď se rozskočiti.